Promlčení pracovněprávních pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou
(k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1637/2025)
29. ledna 2026
Promlčení pracovněprávních pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou(k rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1637/2025)29. ledna 2026 1. Úvod Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu představuje upřesnění pravidel o běhu a stavení promlčecí lhůty u pracovněprávních pohledávek zaměstnance dlužníka v insolvenčním řízení, pokud mají povahu pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 insolvenčního zákona (IZ). Rozhodnutí je významné zejména proto, že Nejvyšší soud odmítl názor soudu prvního stupně i odvolacího soudu, podle nichž byl běh promlčecí lhůty stavěn již podáním přihlášky pohledávky, případně též následně probíhajícím incidenčním sporem o určení povahy (pořadí) pohledávky. 2. Průběh případuŽalobce (bývalý zaměstnanec úpadce) uplatnil v roce 2014 v insolvenčním řízení své pohledávky vůči bývalému zaměstnavateli z titulu dlužné mzdy a ročních odměn. Tyto nároky žalobce původně uplatnil přihláškou pohledávky. Mezi žalobcem a insolvenčním správcem následně vznikl spor o povahu těchto pohledávek, kdy v incidenčním řízení podle § 203a IZ bylo pravomocně určeno, že jde o pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. a) IZ). Po skončení tohoto sporu žalobce vyzval insolvenčního správce k plnění a následně podal žalobu podle § 203 odst. 4 IZ, proti níž však insolvenční správce však vznesl námitku promlčení. Soudy nižších stupňů námitku promlčení odmítly s tím, že běh promlčecí lhůty byl stavěn už podáním přihlášky a dále vedením incidenčního sporu o pořadí pohledávky. 3. Právní názor Nejvyššího souduNejvyšší soud se od závěrů nižších soudů jednoznačně odchýlil a vyšel při svých úvahách především z funkčního rozlišení způsobů uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení. Zatímco běžné pohledávky (§ 165 IZ) se uplatňují přihláškou, „prioritní“ pohledávky (tj. pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň (§ 168 a § 169 IZ)) se nepřihlašují, ale uplatňují výzvou vůči osobě s dispozičními oprávněními podle § 203 odst. 1 IZ, tj. v daném případě vůči insolvenčnímu správci. Z toho Nejvyšší soud dovodil, že:
Nejvyšší soud současně zdůraznil, že věřitel musí v případě pochybností o povaze své pohledávky vést obě řízení paralelně, tj. incidenční spor o pořadí pohledávky i spor o žalobě na její zaplacení, kdy příslušný soud řízení o zaplacení pohledávky přeruší do rozhodnutí o jejím pořadí. 4. Důsledky pro praxiRozhodnutí je důležité zejména pro věřitele s prioritními pohledávkami v insolvenci, neboť se nemohou spoléhat na přihlášku svých pohledávek (které se ze zákona ani nepřihlašují) ani na zahájení incidenčního sporu v případě pochybností o povaze či pořadí těchto pohledávek jako na prostředek ochrany před jejich promlčením. Chce-li takovýto věřitel zabránit promlčení pohledávek, musí včas podat žalobu na zaplacení proti insolvenčnímu správci, a to i když dosud probíhá incidenční spor o to, zda má jeho pohledávka skutečně povahu pohledávky za podstatou. Pro věřitele to znamená zvýšené nároky na jejich procesní obezřetnost – zejména u pracovněprávních (ale i jiných prioritních) pohledávek, které jsou sice materiálně privilegované, procesně však vyžadují aktivní a včasný postup u příslušného insolvenčního soudu. Klíčové kontakty
Latest Insights
Latest News
Latest Akce a školení
virtual UK employment law training 09. června 2026 1pm - 4pm (BST) Virtual virtual Nordic (Denmark, Finland, Norway and Sweden) employment law training 16. června 2026 12.45pm - 4pm (BST) Virtual virtual Introduction to Swiss employment law 23. června 2026 2pm - 5pm (GMT) Virtual virtual UAE - Employment law in the Dubai International Financial Centre 10. září 2026 9.30am - 1.30pm (GMT) Virtual |